Když se řekne baret obvykle si vybavíte chladnou francouzskou ženu, která vypadá jako Brigitte Bardot, má na sobě černý baret a kouří cigaretu. Nebo se vám může vybavit partyzánský vůdce Che Guevara, který nosil černý baret se stříbrnou hvězdou vpředu.
Netřeba říkat, že baret byl a stále je spojován s množstvím různých národů, zemí a identit. Je to pokrývka hlavy se silnou a zajímavou historií.
Starověká éra
Silueta baretů je známa již tisíce let. Archeologové našli stopy klobouků podobné baretu z doby bronzové (3200 – 600 p.k.) v Itálii a Dánsku, stejně jako na sochách a malbách v západní Evropě. Ve starověkém Řecku a v Římě historici říkají, že lidé primárně nosili dva druhy klobouků – petasos, což byl kapesní sluneční klobouk a pileos, který byl kuželovitý – a tyto dva spolu se časem vyvinuly do nám již známého tvaru baretu.
Ačkoli tvar a velikost tohoto klobouku se lišil v rámci jednotlivých částí Evropy, měl jedno společné a to plsť. Ta byla totiž snadno vyrobitelná, potřeba je jen vlna, voda a tlak. Díky tomu, že je odolná proti povětrnostním vlivům byla považována za optimální textilní látku pro vycpávky do obuvi, bund, šálů a nakonec i klobouků.
14. - 15. století
Tím, že výroba baretů byla levná, se ve 14. a 15. století rozšířily do evropských zemědělských a uměleckých tříd (tedy těch nejchudších).
Nejvíce je to vidět v umění z této doby, kdy se Rembrandt v autoportrétech zvěčnil s baretem.
18. - 19. století
V 18. století byl baret spojen s politickým názorem či přesvědčením, a to když se objevil vůdce Carlistů Tomas Zumalacarregui, který nosil červený baret. Začal tím dlouhou řadu revolucionářů a militarizovaných osob, které nosí tuto pokrývku hlavy.
Slovo „baret“, původně francouzského původu, bylo poprvé zdokumentováno v roce 1835. Vychází z latinského slova „birretum“ a termínu “bernais berret“ se odkazuje na plochou vlněnou pokrývku hlavy. Během této doby ve Francii, na rozdíl od Španělska, se modrý baret stal symbolem horské války s francouzskými Chasseurs Alpins, kteří nosili světle modré barety označující jejich status elitních členů francouzské armády.
Mezitím se ve většině zemí Evropy stal černý baret symbolem rolnického statusu.
Počátek 20. století
Neexistuje žádná odpověď ani teorie na to, proč se baret, který se většinou týkal nižší rolnické třídy, stal módním doplňkem. Ale přesto se tak stalo na přelomu století ve Francii, když muži i ženy přeměnili baret na jeden ze základních prvků šatníku.
40. a 50. léta: Druhá světová válka mění barety na válečný symbol
Během první světové války přijaly černé barety jako součást vojenské uniformy. A to i z důvodu jejich výhody ukrýt ropné skvrny.
A tak se v padesátých letech začal rozšiřovat baret jako součást vojenského oděvu, přičemž speciální síly americké armády přijaly zelené barety, což bylo tak pozoruhodné, že skupina mužů byla brzy známa jako "zelené barety".
Od té doby se barety dále šířily na další vojenské obory a skupiny po celém světě, od Číny a Srí Lanky po Kanadu a Ukrajinu.
60. a 70. léta: Baret se stává revolučním symbolem
S obnoveným zájmem o francouzskou filmografii v šedesátých letech 20. století se objevilo oživení baretové módy.
Filmové hvězdy jako Brigitte Bardot a Catherine Deneuve byly viděny v černých baretech na červených kobercích a na filmovém festivalu v Cannes, stejně jako muži jako Pablo Picasso a Dizzy Gillespie.
I v tomto období zůstával baret jako symbol politického smýšlení. Che Guevara a Fidel Castro, dva z nejvlivnějších politických revolucionářů Kuby, nosili černý baret. Castro, který byl vůdcem komunistické strany a stal se kubánským předsedou vlády, a Guevarou, marxistickým vůdcem a partyzánským politikem.
90. léta: Baret se dostává na výsluní
Spolu s modrými šaty se černý baret stal pro Moniku Lewinskou typickým. "Je čas spálit baret a pochovat modré šaty" ve snaze dát její aféru s Clintonem k ledu, uveřejnil Vanity Fair v roce 2014.
V této době se baret vrátil i na mola, mnoho světových značek jím doplnilo své modely. Díky své praktičnosti již na výsluní zůstal a stále se drží mezi módními trendy.